Snesu cokoli...

Srdce půl, jako Van Goghovo ucho.
Nedokončený otazník, paragraf zákona.
Spadla opona.
A problém vznik.
Jsem maličký trpaslík.
Držím hůl, když hrozí sucho,
když hrozí záplavy.
Jsem ticho, nemyslím, mlčím v myšlení,
nedýchají mi plíce ale břicho.
Komu se nelení, tomu se zelení.
A pot mi spadl z čela,
a pak mi líce zčerveněla.
Hlavou i rukama jsem dřela.
To bylo dávno, kdysi, včera.
Má minulost se uzavřela.
Do budoucna příliš nehledím.
Je to snad problém? Copak vím.
Řekni mi upřímně, co s tím?
Maličký kruh, součást soukolí.
Slova tvá už mě nebolí.
Člověk ten snese cokoli.