SOBOTNÍ NOC - Oldřich Vyhlídal                                                                       
                                    
                
             
            
         
  
        
            Jak dlouho už jsem ženu neobjal!
Odpusťte, verše, sbírám vás jak klásky
okolo snopů daných na provázky
a čekajících, jak to bude dál.
Živote, odpusť - já jsem také tvůj ...
Zrazuji-li tě, když tam, za zdí, slyším
manželský smích, jenž podobá se myším
na prázdné pasti hledajících lůj,
a sám si tady dělám na stěny
přes lásky škrty jak plot drátěný,
neber mi všechno - nech mi aspoň jednu
stříbrnou růži, k níž lze přivonět
a plout ... Já vím, že v životě mém  let
bude už vždy jen potápěním ke dnu ...        
 
           
         
        
        
        
        
                                                                                                           
                        
                 
            
   PeopleSTAR (1 hodnocení)