Sobotní výlet 2

O víkendu jsem se měl,
a tom bych vám vyprávěl.

Jel jsem vlakem do Domažlic,
vlaku jsem si užil víc.

Rychlíkem ráno do stanice Planá,
a tam holka nádherně dělaná.
Byl ráno a sobota,
mohla býti debata.

A že jsem byl nesmělý,
seděl jsem v kupe osamělý.

A pak Tachov,Bor,Bělá,
sem tam také černá těla.
A pak v obci Klenčí,
holka trošku menší.

Ne zas tolik malinká,
nežli moje maminka.
V Domažlicích konec jízdy,
fungovaly vlaku brzdy.

Na náměstí na slavnosti,
lidi bylo celkem dosti.
Dal jsem si tam medovinu,
a pak vlakem za hodinu.

Z městské nádraží,
motůrek mě převáží.
Na hlavní to nádraží,
slunko dnes moc nepraží.

A pak vláček sedm vozů,
a já si tam právě vlezu.
Za mašinu motorovou,
zahlédl jsem dívku novou.

Mohla by být mojí,
také už mi stojí.
Stojí ovšem vlak,
čeká na protější Mnichovák.

V Radonicích vyhybna je,
tam se dobře křižuje.
Těsně za ní Milavče,
ukaž se ty chlapče.

Říkala mi holka nová,
a mě právě došla slova.
V Blížejově stavíme,
s dívku už se bavíme.

Pak se mi i představila,
v Osvačíně už také byla.
Ve Staňkově osobák,
i k Týnu směrem motorák.

Dolní Kamenice,Holýšov,
skládáme verše ze slov.

Hradec,Stod,Chotěšov,
máme první báseň ze slov.
A v tom náhle v Zbůchu,
málem jsem měl mouchu v uchu.

Naštěstí však odlétla,
v Nýřanech už sloku četla.
Na mysli mám slova tučné,
zachviličku jsem už v Tlučné.

Veprnice už jsme tady,
dám jí číslo,žádné rady.
Skvrňany a jižní,
básničky v podobě knižní.

Není špatná myšlenka,
nové děvče to je Lenka.
Už je také hlavák,
zde končí náš osobák.

Tam jsme si i rozloučili,
zahleděni do sebe jsme byli.
A já dále k Nepomuku,
ještě jsem ji podal ruku.

A už jsem byl v Plzenci,
tam zas jiní milenci.