Klepeta rudá do obilí se vnořila.
Už pokosili a lány dlouhé jako stuhy
už znovu převracejí pluhy.
Večery v srpnu! Měkce líhá
se do trav suchých pod jabloní.
Chlad lesa zve tě, houby voní
a za stromem už podzim číhá,
by kvečeru, až padnou stíny,
zadrh ti smyčku z pavučiny.
(Jaroslav Seifert: Jaro, sbohem)
Už pokosili a lány dlouhé jako stuhy
už znovu převracejí pluhy.
Večery v srpnu! Měkce líhá
se do trav suchých pod jabloní.
Chlad lesa zve tě, houby voní
a za stromem už podzim číhá,
by kvečeru, až padnou stíny,
zadrh ti smyčku z pavučiny.
(Jaroslav Seifert: Jaro, sbohem)
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
ZeMě - Jana Krátká
A jsme to my, kapalné skupenství světla a tmy, chvilkové tajemství. A přijdou ča...
Pohár zapomnění - Pavlína Adamcová
Ve víru každodenního dění mnohý by rád vypil pohár zapomnění. Však vzpomínky dáv...
Vlasy na polštáři - Ivana Knetlová
Vlasy leží na polštáři, slunko do nich vtkalo záři, svoji jarní duši jemnou, z...
A jsme to my, kapalné skupenství světla a tmy, chvilkové tajemství. A přijdou ča...
Pohár zapomnění - Pavlína Adamcová
Ve víru každodenního dění mnohý by rád vypil pohár zapomnění. Však vzpomínky dáv...
Vlasy na polštáři - Ivana Knetlová
Vlasy leží na polštáři, slunko do nich vtkalo záři, svoji jarní duši jemnou, z...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva