Klepeta rudá do obilí se vnořila.
Už pokosili a lány dlouhé jako stuhy
už znovu převracejí pluhy.
Večery v srpnu! Měkce líhá
se do trav suchých pod jabloní.
Chlad lesa zve tě, houby voní
a za stromem už podzim číhá,
by kvečeru, až padnou stíny,
zadrh ti smyčku z pavučiny.
(Jaroslav Seifert: Jaro, sbohem)
Už pokosili a lány dlouhé jako stuhy
už znovu převracejí pluhy.
Večery v srpnu! Měkce líhá
se do trav suchých pod jabloní.
Chlad lesa zve tě, houby voní
a za stromem už podzim číhá,
by kvečeru, až padnou stíny,
zadrh ti smyčku z pavučiny.
(Jaroslav Seifert: Jaro, sbohem)
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Ojedinělé dny - Boris Pasternak
Ve vzpomínkách mi utkvěly všechny dny zimních slunovratů - každý tak ojedinělý, ...
Sonet o malování - Ondřej Grebík
Rád bych zkusil něco nové volba padla na sonet nebe bylo ráno rudé cítím se jak ...
Darovaný kvítek - Petronila Ševčíková
Podél cestičky voňavá louka kvete... svou vůní celou ji pokryje... Sehnul ses......
Ve vzpomínkách mi utkvěly všechny dny zimních slunovratů - každý tak ojedinělý, ...
Sonet o malování - Ondřej Grebík
Rád bych zkusil něco nové volba padla na sonet nebe bylo ráno rudé cítím se jak ...
Darovaný kvítek - Petronila Ševčíková
Podél cestičky voňavá louka kvete... svou vůní celou ji pokryje... Sehnul ses......
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva