Klepeta rudá do obilí se vnořila.
Už pokosili a lány dlouhé jako stuhy
už znovu převracejí pluhy.
Večery v srpnu! Měkce líhá
se do trav suchých pod jabloní.
Chlad lesa zve tě, houby voní
a za stromem už podzim číhá,
by kvečeru, až padnou stíny,
zadrh ti smyčku z pavučiny.
(Jaroslav Seifert: Jaro, sbohem)
Už pokosili a lány dlouhé jako stuhy
už znovu převracejí pluhy.
Večery v srpnu! Měkce líhá
se do trav suchých pod jabloní.
Chlad lesa zve tě, houby voní
a za stromem už podzim číhá,
by kvečeru, až padnou stíny,
zadrh ti smyčku z pavučiny.
(Jaroslav Seifert: Jaro, sbohem)
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Město vstává do chladného rána - Martina Daňková
Město vstává do chladného rána. Je to snad hřích a žádný smích. Kolik lidí vstá...
Veliký našel jsem cíl - Raven
Veliký našel jsem cíl přiznám to nahlas a vstoje kdybych se poznovu narodil chtě...
Babí léto
Mlha ráno u nás prochází se kolem, chladná rosa máčí povadlou travičku. Opar vzn...
Město vstává do chladného rána. Je to snad hřích a žádný smích. Kolik lidí vstá...
Veliký našel jsem cíl - Raven
Veliký našel jsem cíl přiznám to nahlas a vstoje kdybych se poznovu narodil chtě...
Babí léto
Mlha ráno u nás prochází se kolem, chladná rosa máčí povadlou travičku. Opar vzn...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva