Klepeta rudá do obilí se vnořila.
Už pokosili a lány dlouhé jako stuhy
už znovu převracejí pluhy.
Večery v srpnu! Měkce líhá
se do trav suchých pod jabloní.
Chlad lesa zve tě, houby voní
a za stromem už podzim číhá,
by kvečeru, až padnou stíny,
zadrh ti smyčku z pavučiny.
(Jaroslav Seifert: Jaro, sbohem)
Už pokosili a lány dlouhé jako stuhy
už znovu převracejí pluhy.
Večery v srpnu! Měkce líhá
se do trav suchých pod jabloní.
Chlad lesa zve tě, houby voní
a za stromem už podzim číhá,
by kvečeru, až padnou stíny,
zadrh ti smyčku z pavučiny.
(Jaroslav Seifert: Jaro, sbohem)
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Se vzpomínkou běží roky
Příroda nabrala stříbrný nádech, mrazík maluje jako každým rokem. Vločky sněhu k...
Mé ego před zrcadlem - Raven
Tohle jsem kvapně sepsal na koleni co taky dělat při té bídě? po ránu, před zrca...
Nedokončená - Michal Laštovička
Jako strašně chladná kráska Jako zrní nezaseté Nebo nevyznaná láska Je má báseň ...
Příroda nabrala stříbrný nádech, mrazík maluje jako každým rokem. Vločky sněhu k...
Mé ego před zrcadlem - Raven
Tohle jsem kvapně sepsal na koleni co taky dělat při té bídě? po ránu, před zrca...
Nedokončená - Michal Laštovička
Jako strašně chladná kráska Jako zrní nezaseté Nebo nevyznaná láska Je má báseň ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva