STAROSTI, RADOSTI, SLASTI, BOLESTI A TRAGÉDIE

Starosti nás nikdy nezradí,
neboť ty míváme neustále.
Ale často k něčemu také radí,
doceníme uznale.

Radosti je občas vystřídají,
v zásluze našich snah.
Někdy se nám i zdají,
když pravda překročí svůj práh.

Slasti jako vrchol blaha,
květy v starostech života.
Ta krása však bývá drahá,
a prchvá to bota.

Bolesti průvodcem častým,
fyzické i na duši.
Celý život rovnáme se s tím,
prý více pak nám to sluší.

Tragédie opakem slasti,
nevítaným vždy hostem.
Uvrhuje do nástrah pasti,
nebo i dalším mostem.

Na závěr:

Potkají se dva a ten jeden kvílí bolestí, kterou si způsobuje tím, že se holí tluče do nohy.
Ten druhý si zase rukou klepe na čelo a udiveně se ho ptá: co blázníš, vždyť tě to musí hrozně bolet.
A sebetrýznitel mu odpovídá: to jo, ale představ si tu slast potom, když to přestává.