V ulici leží stín spuštěný z vesmíru,
spadaly do hlubin figurky z papíru,
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbudou ti oči pro slzy a střepy z rozbitého zrcadla snů.
Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
Broukáš si pomalu tesklivou melodii,
když bloumáš ulicí, cítíš se sám,
vyčteš si z křišťálu těžkou melancholii,
říkáš si: měsíci, jsi starý krám!
Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zrcadla snů.
spadaly do hlubin figurky z papíru,
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbudou ti oči pro slzy a střepy z rozbitého zrcadla snů.
Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
Broukáš si pomalu tesklivou melodii,
když bloumáš ulicí, cítíš se sám,
vyčteš si z křišťálu těžkou melancholii,
říkáš si: měsíci, jsi starý krám!
Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zrcadla snů.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Přivítej léto
Jaro již podává ruku létu, sluníčko více zemi zahřívá. Pomalu plody rodí se z kv...
Les - Martina Daňková
Pod nohama dřevo praská, táhne mě sem k lesu láska. Starý strom a v něm je díra...
Čím jsem - Marek Podsedník
Čím jsem, řekni, čím jen jsem? Vynuceným úsměvem vprostřed nenávisti, stromem v...
Jaro již podává ruku létu, sluníčko více zemi zahřívá. Pomalu plody rodí se z kv...
Les - Martina Daňková
Pod nohama dřevo praská, táhne mě sem k lesu láska. Starý strom a v něm je díra...
Čím jsem - Marek Podsedník
Čím jsem, řekni, čím jen jsem? Vynuceným úsměvem vprostřed nenávisti, stromem v...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva