Svlékání tmy Dylan Thomas

Zadržte, vy pradávné chvíle
v kukaččím měsíci

Zadržte, vy pradávné chvíle v kukaččím měsíci
pod vyzáblým čtvrtým vrtošivcem
na Glamorganském kopci,
kdy zelené květy ženou vzhůru, ten náhon času.
S ohařem v patách po lovčích stezkách
čas, v bláznovském jezdci, jako hraběcí lovci
štve mé bližní, mé děti, z visutého jihu.

Kraji, tvou honitbou je léto, a pod vodárenskou věží,
pod jeřábem, u semenných stromů v tom pátém měsíci
nezbruslená jezírka prosince leží,
a ptáci odletěli. Zadržte, děti mého kraje
ve světě pohádek,
zelený háj zmírající jako jelení jeseň v jejich stopách,
toto první ověžičkované údobí, tu letní zvěř.

Nuže, rohy Anglie, uhlazeným zvukem svolejte
své zasněžené jezdce, ať čtyřstrunný kopec hlásněji
zazní nad mořským průlivem a k životu skálu vzkřísí.
Když balvany se škubou, košatiny,
pušky a ploty praskají
jako pramen v neřesti; kosti lámající dubne,
shoď vyzáblého bláznovského lovce a zadrženou naději.

Na šarlatové země snáší se čtvero vandrujících údobí,
s krvavým ohonem se plíží za tvářemi mých dětí
čas v jezdci stoupajícím z okšírovaného údolí.
Zadržte, drazí mého kraje, neboť jestřáb střemhlavě letí,
zlatý Glamorgan se napřimuje, ty padající ptáky.
Vaší honitbou je léto, protože jaro je zlostně na úprku.