Svlékání tmy Dylan Thomas

Uši ve věžních hláskách

Uši ve věžních hláskách slyší
ruce bušící na bránu,
oči ve štítech vidí,
jak prsty v zámcích bloudí.
Petlici zvednu, nebo zůstanu,
dokud smrt nepřijde si pro mě,
nespatřen cizím zrakem,
sám v tomto bílém domě?
Ruce, nesete hrozny, nebo jed?

Za tímto ostrovem
spoutaným mělkým mořem masa
a pobřežím kostí
leží souš bezhlasá
a vrchy bez paměti.
Ani pták, ani létající ryba
ten ostrov z klidu nevyruší.

Uši na tom ostrově slyší
vítr, jenž žene se jak oheň,
oči na tom ostrově vidí
lodě, jež kotví v zálivech.
Doběhnu snad k těm lodím,
když vítr do vlasů se chytá,
či zůstanu tu do dne smrti
a námořníka nepřivítám?
Lodě, nesete hrozny, nebo jed?

Ruce na bránu buší,
lodě dál kotví v zálivech,
déšť do písku bije a do břidlice střech.
Pozvu dál cizince
a námořníka přivítám,
či zůstanu tu do dne smrti sám?

Náklady lodí, ruce cizince,
nesete hrozny, nebo jed?