Svlékání tmy Dylan Thomas

Láska v blázinci

Neznámá přišla, aby se mnou
sdílela pokoj v domě těch, kdož mají smysly pomatené,
dívka šílená jak ptáci,

na petlici noc dveří zavírajíc svou paží okřídlenou.
Stísněná v bludišti lůžka klame
ten nebevzdorný dům a oblaka sem vrací,

ale je klam a blud a bloudí
v pokoji nočních můr jako smrt na číhané,
či oceány mužských cel brázdí v představách svých nocí.

Přišla posedlá, ta, která vpouští
dovnitř šálivé světlo, jež jinak odrážejí zdi,
posedlá oblohami,

spí v úzké úžlabině a přitom v prachu kráčí,
blouzní však celou vůlí, vším,
na prknech blázince do tenka ošlapaných mými slzami.

A já oslněný a volný v objetí jejích paží
snad bez selhání smím
projít tou první vizí, jež založila oheň mezi hvězdami.