Svlékání tmy Dylan Thomas

Smrti a vstupy

V tom málem vzníceném podvečeru
několika blízkých smrtí,
kdy přinejmenším jeden z tvých milovaných
dobrých známých musí dát sbohem
lvům a ohňům svého vlajícího dechu,
jeden z tvých nesmrtelných přátel,
ten, jenž by rozvířil varhany spočítaného prachu,
aby tobě hřměly a pěly chválu,
ten, kdo volal nejhlouběji, přiloží svůj mír,
jenž nezvadá a neustává,
navěky na tvou ránu
v tolikrát provdaném a cizím londýnském žalu.

V tom málem vzníceném podvečeru,
kdy u tvých rtů a klíčů, které zamykají
a odemykají, neznámí ubití předou a tkají,
a jeden z nich, ten nejcizejší,
tvůj soused pod Severkou, slunce jiné ulice,
vynoří se k tvým slzám.
Vykoupe v samčím moři déšť své krve,
ten, kdo se ke tvým vlastním mrtvým dral,
z tvé vodní příze svou zemskou kouli vyprostí
a hrdla mušlí napěchuje
vším křikem od dob, kdy světlo napoprvé
šlehlo přes jeho hřmící oči.

V tom málem vzníceném podvečeru
smrtí a vstupů,
kdy blízcí i neznámí v londýnských vlnách plni ran
vyhledali tvůj osamělý hrob,
nepřítel, jeden z mnoha, ten, který dobře ví,
že tvoje srdce světélkuje
v probdělé tmě a prochvívá slujemi a zámky,
strhne klínce blesků, odřízne slunce dne,
skokem osedlá tvé temnotné klíče
a k zemi spravedlivé jezdce sežehne,
až náhle zjeví se ten nejmíň
milovaný, poslední Samson tvého zvěrokruhu.