Svlékání tmy Dylan Thomas

Ve spánku kraje

II

Noc a sob v mračnech nad kupkami sena
a křídla bájného Rocha opentleného k jarmarku!
Skákavá sága modlitby! A vysoko, tam ve větru,
jenž vzal do zaječích, havrani
krákorající ze svých černých kaplí, svaté knihy
ptáků! Mezi kupkami sena jako oheň rudá liška v plameni

hoří! Noc a žíla ptáků na trnkovém zápěstí
lesa! Pastorální tep krve v krajkovém listí!

Proud z černého kněžského zápěstí houští a rukávce
bodlákovitého mrazu
lomozu slavíků a cypřišů. Vzdává se ti přízrak srázu
zpěvem rozeklaný. Lomoz a pohádka sebraná na dvoře
jako smetana deště do díže. Kázání. Krve! Ptačí
hlásná žíla. Od námořníka k serafovi ságy skáčí.
Evangelium kráká! Řekni všem této noci o něm,
jenž přichází, rudý jako liška a jako vítr lstivý.

Iluminace hudby! Černokřídlý racek kolébaný vlnou,
jež má v očích písek! A hříbě tiše letí
přes otřásaný trávník jezera s kopyty okovanými lunou
v brázdách větru.
Hudba pralátek, jež činí zázraky!
Voda, vzduch, oheň, zpívají do bílého děje,

ve štěrbinách svých modrých očí má láska
s vlásky zlatého sena spí, chráněná,
požehnaná a pravdivá,
v domě se svatozáří, ve svém vysokém letu po stezkách
kopců; a nebe, jež tak tiše spočívá,
mohlo by zkřížit své planety, pláč zvonu, noc shluklou
v jejích očích, a Zloděje padajícího na mrtvé jako rosa

při pouhém otočení země v jejím svatém srdci!
Lstivě, pomalu, zaslechnuv, jak její rána obchází
slunce, Zloděj jako přivolaný sníh se brodí
k mé lásce a oddaně
pluje k pobřeží květin jako nad rosou panující moře,
a jistě vyplouvá jako mraky ve tvaru lodí.

Ach, on přichází k mé lásce každou noc, povolán,
aby ji oloupil - ne o její ránu zuřící v přílivu,
ne o let, o oči, ne o hořící vlasy, ale o víru
a ságu modlitby. Zloděj přichází,
aby jí vzal víru, že tuto poslední noc jen ze své
bezbožnosti přichází, aby ji nechal v bezuzdném slunci,

probuzenou a nahou a opuštěnou a v žalu nad tím,
že nepřijde. Stále a stále ve všech svých slibech
strachuj se a věř, má malá, že přijde tuto noc
a každou noc od času tvého narození:
a ty procitneš ze spánku kraje a v tomto jitru
a v každém prvním rozednění -
s vírou nesmrtelnou jak výkřik opanovaného slunce.