Svlékání tmy Dylan Thomas
Elegie
Fragment — poslední (nedokončená) Thomasova báseň
Příliš pyšný, než aby zemřel, umíral
slepý a na dně v nejtemnější tmě,
pevný a vlídný v úzké pýše, nezahnal
ji v ten nejtemnější den. Ach, kéž by směl
lehce pod trávou spát a navždy mládnout tady
v lásce na posledním kopci pod křížem;
a kéž se neztratí mezi dlouhými stády
v nespočítaných dnech své smrti, třebaže
nade vše toužil po prsu své matky,
jenž byl spočinutí, prach a vlídná zem,
nepožehnaná, temná spravedlnost smrti.
Pokoj nechť nenajde, budiž však nalezen,
v jizbě u jeho lože jsem se pomodlil,
v němém domě chvíli před polednem a světlem,
před nocí. Svíral jsem řeky mrtvých žil
jeho ubohých rukou a hleděl jsem
jeho zhaslým zrakem ke kořenům moří
PeopleSTAR (0 hodnocení)