Tam, kde se smí milovat...

Odcházejí. Ale možná my sami je necháváme jít. Loučíme se zdráhavě, ale přesto. A potom truchlíme po něčem co jsme sami zahodili. Jako už tolikrát. A nikdy se nepoučíme. Těšíme se z pohledu na štěstí a necháváme si je protékat mezi prsty jako vodu. Duhovou tekutinu která v teple nás žijících zmizí jako nic. Je jí pro nás příliš málo, protože jí nepůjčíme stín a raději se znovu necháme vysušit, abychom se s tíhou v duši vrátili tam, kde jsme byli na samém počátku. Tam, kde se ještě smí se milovat...