V měkoučkém mechu hříbeček sedí v tom lesním tichu ustrašeně hledí. Zda houbaře někde neuvidí do košíčku se mu nechce tak trochu je nenávidí chtěl by se mechem, jen přikrýt lehce. By ho tady nikdo nenašel ale není to lehké se schovat když vyrůstal, nejeden houbař prošel ale HURÁ, je ještě brzy zvolat. Ještě zdaleka vyhráno nemá co tu těch houbařů projde! Snad jen mochomůrka se má na ni chuť, každého přejde. Tak si hříbeček drží pěstičky snad tady v lese zůstane kolem sebe, jenom lištičky jak krásná vůně, lesem se nese.