Tam za vysokými vrcholky hor,
kam můj zrak nedohlédne,
ale člověk je zvídavý tvor,
že slunce se probouzí - nepřehlédne.
Zvědavě přes vrcholky nakukuje,
jakoby se bálo této překážky,
větřík si jen tak trochu odfukuje
a na nebe pošle, malé bílé polštářky.
Co za chvíli se stane zázraků,
nevíš, kam dřív se podívat,
slunce se pořádně opře do mraků
a tichá hudba lesů - bude doznívat.
Chtěla bych poděkovat za každý den,
vždyť žádný se nebude opakovat,
věřte mi, že šťastna tady jsem,
když s vánkem mohu tiše rozmlouvat.
kam můj zrak nedohlédne,
ale člověk je zvídavý tvor,
že slunce se probouzí - nepřehlédne.
Zvědavě přes vrcholky nakukuje,
jakoby se bálo této překážky,
větřík si jen tak trochu odfukuje
a na nebe pošle, malé bílé polštářky.
Co za chvíli se stane zázraků,
nevíš, kam dřív se podívat,
slunce se pořádně opře do mraků
a tichá hudba lesů - bude doznívat.
Chtěla bych poděkovat za každý den,
vždyť žádný se nebude opakovat,
věřte mi, že šťastna tady jsem,
když s vánkem mohu tiše rozmlouvat.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Opravdová láska teprve přijde
Přichází čarovná noc plná měsíčního svitu. Neboj se, nechci moc, v noci já za te...
Co by ta řeka vyprávět mohla!
Po řece Otavě, za vorem vor, tak začíná slavná báseň. Ta řeka ukázala i svůj vzd...
VŮNĚ TÁBORÁKU
Letní večer láskou voní, sedíš vedle mně a já ti naslouchám. Co člověk neudělá p...
Přichází čarovná noc plná měsíčního svitu. Neboj se, nechci moc, v noci já za te...
Co by ta řeka vyprávět mohla!
Po řece Otavě, za vorem vor, tak začíná slavná báseň. Ta řeka ukázala i svůj vzd...
VŮNĚ TÁBORÁKU
Letní večer láskou voní, sedíš vedle mně a já ti naslouchám. Co člověk neudělá p...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva