TOUHA Joseph von Eichendorff
Hvězdičky do zlatova plály,
sám u okna ven hleděl jsem,
poštovská trubka tam zdáli
jásala přes tichou zem.
Srdce mi v těle zahořelo,
když vzpomněl jsem s tesknotou:
Jak by se překrásně jelo
nádhernou letní temnotou!
Dva poutníci tam šli si
pryč po horské výšině,
slyšel jsem, jak zpívají si
k chůzi po tiché krajině:
o závratných skalních hloubích,
z nichž sosna zašumí,
o pramenech, po úžlabích
kanoucích do lesní tmy.
A zpívali o mramorech
a o sadech s květenou
pustnoucí ve starých dvorech,
o palácích pod lunou,
o dívkách u oken bdících,
až zazní loutnohra,
o studnách v dřímotě znících
do noci, kde lto zrá.
PeopleSTAR (0 hodnocení)