Každý tajemství své ukrývá,
jehož bytostným je zřením.
Tajů na povrch pak ubývá,
se světem vnějším, třením.
Ta komnata našeho bytí,
tak střežená i otevřená.
Duše naší, našeho krytí,
i úzkostí někdy sevřená.
To je ta naše hloubka pravá,
to nitro nejzranitelnější.
Ta, jež životu smyslu dává,
balená třecí zónou vnější.
Svět přirozený, subjektivní,
jenž v objektivní se tak hněte.
A po celý život aktivní,
nakonec i koleje vyjeté.
jehož bytostným je zřením.
Tajů na povrch pak ubývá,
se světem vnějším, třením.
Ta komnata našeho bytí,
tak střežená i otevřená.
Duše naší, našeho krytí,
i úzkostí někdy sevřená.
To je ta naše hloubka pravá,
to nitro nejzranitelnější.
Ta, jež životu smyslu dává,
balená třecí zónou vnější.
Svět přirozený, subjektivní,
jenž v objektivní se tak hněte.
A po celý život aktivní,
nakonec i koleje vyjeté.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
.O.K.
Ošklivosti všude dost, soupeřící o jakost. Krása jako samorost, nezvaný pak její...
NEJKRÁSNĚJŠÍ BÁSEŇ
Je ta naše, beze slov, vjem, dojem, pocit a sen. I bez těch cizích osnov, jen pr...
BEZ NÁZVU
Nejsme nic, a přece něco. Co vlastně jsme, nebo kdo, že to? Jaký náš rub, a jak...
Ošklivosti všude dost, soupeřící o jakost. Krása jako samorost, nezvaný pak její...
NEJKRÁSNĚJŠÍ BÁSEŇ
Je ta naše, beze slov, vjem, dojem, pocit a sen. I bez těch cizích osnov, jen pr...
BEZ NÁZVU
Nejsme nic, a přece něco. Co vlastně jsme, nebo kdo, že to? Jaký náš rub, a jak...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva