Každý tajemství své ukrývá,
jehož bytostným je zřením.
Tajů na povrch pak ubývá,
se světem vnějším, třením.
Ta komnata našeho bytí,
tak střežená i otevřená.
Duše naší, našeho krytí,
i úzkostí někdy sevřená.
To je ta naše hloubka pravá,
to nitro nejzranitelnější.
Ta, jež životu smyslu dává,
balená třecí zónou vnější.
Svět přirozený, subjektivní,
jenž v objektivní se tak hněte.
A po celý život aktivní,
nakonec i koleje vyjeté.
jehož bytostným je zřením.
Tajů na povrch pak ubývá,
se světem vnějším, třením.
Ta komnata našeho bytí,
tak střežená i otevřená.
Duše naší, našeho krytí,
i úzkostí někdy sevřená.
To je ta naše hloubka pravá,
to nitro nejzranitelnější.
Ta, jež životu smyslu dává,
balená třecí zónou vnější.
Svět přirozený, subjektivní,
jenž v objektivní se tak hněte.
A po celý život aktivní,
nakonec i koleje vyjeté.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Hlas srdce
Srdce mi tak buší, co, že to tuší a duši mou ruší hrou jednodušší? Kdeco bolem z...
- Atd -
A tak dále nenadálé. Co je dbalé, v ztrátách stále, atak dojem. A to zralé s v...
Dříve a dnes
Podzimní kouře z komínů, sem tam ty spoře zavoní či proviní se pro špínu, kdy je...
Srdce mi tak buší, co, že to tuší a duši mou ruší hrou jednodušší? Kdeco bolem z...
- Atd -
A tak dále nenadálé. Co je dbalé, v ztrátách stále, atak dojem. A to zralé s v...
Dříve a dnes
Podzimní kouře z komínů, sem tam ty spoře zavoní či proviní se pro špínu, kdy je...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva