Každý tajemství své ukrývá,
jehož bytostným je zřením.
Tajů na povrch pak ubývá,
se světem vnějším, třením.
Ta komnata našeho bytí,
tak střežená i otevřená.
Duše naší, našeho krytí,
i úzkostí někdy sevřená.
To je ta naše hloubka pravá,
to nitro nejzranitelnější.
Ta, jež životu smyslu dává,
balená třecí zónou vnější.
Svět přirozený, subjektivní,
jenž v objektivní se tak hněte.
A po celý život aktivní,
nakonec i koleje vyjeté.
jehož bytostným je zřením.
Tajů na povrch pak ubývá,
se světem vnějším, třením.
Ta komnata našeho bytí,
tak střežená i otevřená.
Duše naší, našeho krytí,
i úzkostí někdy sevřená.
To je ta naše hloubka pravá,
to nitro nejzranitelnější.
Ta, jež životu smyslu dává,
balená třecí zónou vnější.
Svět přirozený, subjektivní,
jenž v objektivní se tak hněte.
A po celý život aktivní,
nakonec i koleje vyjeté.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Pouto s věčností
Jakou to dohodou, spojení s přírodou? Poutem tu bdělosti, pokorou, smělostí? St...
Napsat se
Horoucí duší zobrazit, ve sdělnosti svého druhu. Sama sebe, do rukou vzít, pro o...
Přelidněné prázdno
Co my vlastně hledáme, v tom mnohohlasém tichu? To něco, co nemáme, sklonem vlas...
Jakou to dohodou, spojení s přírodou? Poutem tu bdělosti, pokorou, smělostí? St...
Napsat se
Horoucí duší zobrazit, ve sdělnosti svého druhu. Sama sebe, do rukou vzít, pro o...
Přelidněné prázdno
Co my vlastně hledáme, v tom mnohohlasém tichu? To něco, co nemáme, sklonem vlas...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva