Učenec jediné svíce Wallace Stevens
Čaj v paláci Hoonově
Ne méně proto, že jsem v purpuru
klesal západním dnem skrz nejpustší,
jaks řekl, vzduch, ne méně byl jsem sebou sám.
Jaký to olej pokropil mi vous?
Jaké mi hymny v uších hučely?
Z jakého moře se mnou prohnal příval?
To z mojí mysli pršel zlatý olej,
mé uši duly hymny, které slyšely,
a měrou toho moře jsem byl sám:
já byl svět, jímž jsem šel; a co jsem viděl,
slyšel či cítil, bylo jenom ze mne;
tu jsem se našel víc po pravdě, cizejší.
PeopleSTAR (0 hodnocení)