Učenec jediné svíce Wallace Stevens
Nedělní ráno
VI
Což v ráji není změny ve smrti?
Což zralý plod nespadne? Či snad větve
jsou povždy ztěžklé v onom skvostném nebi,
neměnném, leč podobném mroucí zemi,
řeky tam míří k mořím jak ty naše,
leč nenajdou je, stejné táhlé břehy
se nikdy netknou v němém nárazu?
Proč sázet hrušně podél oněch řek,
kořenit ony břehy vůní švestek?
Běda, že naše barvy nosí tam,
hedvábná vití našich odpůldní,
na naše chabé loutny drnkají!
Smrt, mystická, je matka krásy; v její
žhnoucí náruči spřádáme bezesná
čekání našich matek pozemských.
PeopleSTAR (0 hodnocení)