Učenec jediné svíce Wallace Stevens

Šest významných krajin

I
Ve stínu borovice
v Číně
sedí stařec.
Vidí stračku,
modrou a bílou,
jak se na okraji stínu
hýbe ve větru.
Jeho vous se hýbe ve větru.
Borovice se hýbe ve větru.
Tak teče voda
přes řasy.

II
Noc má barvu
dívčí paže:
ta žena noc,
nejasná,
vonná a pružná
v svém úkrytu.
Třpytí se tůň
jak náramek
ve víru tance.

III
Poměřuji se
s velikým stromem.
Vida, jsem mnohem větší,
vždyť dosáhnu až k slunci
očima;
a dosáhnu až na břeh moře
ušima.
Nicméně mě rozčiluje,
jak mravenci lezou
sem tam přes můj stín.

IV
Když byl můj sen blízko luně,
bílé záhyby jeho šatu
zalilo žluté světlo.
Jeho chodidla
zčervenala.
Jeho vlasy
se zamodraly jakýmisi
krystaly z hvězd
kousek odtud.

V
Ani všechny nože luceren
ani rydla dlouhých ulic
ani paličky dómů
a vysokých věží
nevykrojí
to, co jediná hvězda
svítící skrze révoví.

VI
Racionalisté s čtvercovými klobouky
přemítají ve čtvercových pokojích,
hledí na podlahu,
hledí na strop.
Omezují se
na pravoúhlé trojúhelníky.
Kdyby vyzkoušeli kosodélníky,
kužely, křivky, elipsy —
tak třeba elipsu měsíčního srpku —
nosili by racionalisté sombrera.