Učenec jediné svíce Wallace Stevens
Petr Poříz u klavíru
IV
Krása je v duši jen pro okamžik —
přerývaně hledaná brána.
V těle je ale nesmrtelná.
Umírá tělo; jeho krása žije.
Tak zmírá večer v zeleném spění,
vlna v svém nekonečném proudění,
zahrady, když pokorně provoní
kutnu zimy po konci pokání,
tak zmírají panny v ranní
oslavě chorálu panny.
Zuzanina hudba tkla se chlípných strun
v těch šedých starcích; když však prchla,
už jen Smrt ironicky vrzla.
Teď v své nesmrtelnosti hraje dál
na jasné viole jí na paměť
a tvoří ustavičnou svátost chval.
PeopleSTAR (0 hodnocení)