Rosa na pavučinkách
jako korálky se třpytí,
ticho je na mýtinkách,
usnulo všechno kvítí.
Zas až jaro je probudí,
sluníčko jim dodá sílu,
potichoučku vejde, ať nevzbudí,
tu krásnou, lesní vílu.
Příroda se už pomalu
ukládá k zimnímu spánku
i sluníčka už je pomálu,
to podzim - pootvírá branku.
Roční období se střídají,
dlouhá, celá staletí,
zlaté hvězdy z nebe padají,
do nenávratna listí odletí.
Podzim se zase obleče
do barevného šatu,
paprsky sluníčko provleče
a dá vyniknout zlatu.
I já se s létem loučím,
už nemohu čekat zázraky,
vždy se něco od přírody učím
a někdy neskrývám rozpaky.
To když zimu, s jarem si plete,
nebo, když v květnu přijde mráz,
jakoby říkala: "Div se světe!"
Příští rok - udělám to zas.
PeopleSTAR (9 hodnocení)