Ukradená naděje

Ha..
Každý další nádech!
Po všech, těch pádech!
Mít vítr v zádech!
Chodí v bílých šatech!
Polknout ty slzy na rtech!

Vždycky mě mrzelo,
to zlomený srdce.
Její chování byla slova,
že to takhle nechce!
Ani ji neutřu slzu,
která jí teď teče.
Brání se jen tělem,
bez štítu a meče!
Zahnaná do kouta,
teď tam je v kleče!

Nemá žádnou šanci,
chtěla by podepsat kartel.
Mezi tím si to vetuji
a píši jako páter!
Upřel jsem ji tu naději,
na kterou jsem sázel!
A její beznaděj s ní mává,
chová se jako blázen!
Celé tělo husí kůže,
polité tím hnusným mrazem.

Dále se snaží,
brání si co miluje.
Žádný ty chvíle,
prý ničeho nelituje.
Přála by si loď,
ať co nejdál odpluje!
Mezi tím,
ze všeho slevuje.
Plná zklamání,
sama se sebou se nervuje.
Já to pozoruji z dálky,
jak stojím na tribuně!

Pořád jí dávat sliby,
nebo něco nalhávat.
"Vážně ti nepomůže,
že budeš chodit a nadávat".
Dovol mi ti zamávat.
Nikdy jsem si nechtěl,
s tebou tolik zahrávat.
Ježe ona je přesvědčená,
dál jít, hlavně se nevzdávat!

Neodepisovat na zprávy,
ani nezvedat hovory!
Není to nejlepší řešení,
ale časem jí to snad přebolí!
V noci si jen říkám,
že doufám že to ustojí!
Jenže se ji nezbavím nikdy,
zprávy se šíří okolím!

Tak zaslepená láskou
a to její NAVŽDY!
Zahnaná do kouta,
osvobození ze sebevraždy!
Její zpráva MILUJI TĚ,
pak spolykala prášky!

Nechala mi dopis,
že navždy bude se mnou!
Její vyznání citů,
že šla na stranu druhou.
Ať si na ní vzpomenu,
s každou vyšlou duhou!
Že na mě čeká v nebi,
kde dva lidi šťastní budou!