Už žloutnou kaštany a javory, jako by léto příliš lačně pily a zdrženlivým dubům navzdory i teď tě chtěly uštknout, pošetilý, jenž choulíš svoje srdce do kabátu a netušíš, že nic už nepočká tu, cos nechal projít mlčky kolem sebe, když nabízela láska ti své nebe.