Měli jsme pouhý okamžik, jen záblesk vyhořelých sluncí pro svá objetí, kdy hvězdy v houfu se nám smály, souhvězdí škodolibě brala místa k sezení, sílila přitažlivost bílých děr a dvě duše na spojnici nekonečných citů.
Přesto vím, ač černá díra světlo spásá, jsi tu a mračno z velkých třesků po milióny let v neměnnosti usedá...
Přesto vím, ač černá díra světlo spásá, jsi tu a mračno z velkých třesků po milióny let v neměnnosti usedá...
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Májová pohádka
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva