Byla žena, válčit chtěla,
zbraň však držet neuměla...
Měla batoh, batoh prázdný,
však nechyběl jí přístup rázný...
" V odlesku slunečních paprsků,
vidím teď celý svět...
Můj milý náprstku,
dnes vidím tě naposled. "
Řekla ona, s úsměvem,
a vydala se bojovati,
jenomže, šla zlým směrem...
Po dlouhé cestě, padla na zem,
bez jídla, nábojů a bez pití,
prošla teplem, snad i mrazem,
Nelze se jí diviti...
Nechť je tedy poučením,
že na každou cestu,
Berte si i jiné věci,
než střepinovou vestu...
PeopleSTAR (0 hodnocení)