Ve stínu mravence

Ahoj můj starý příteli
Stále utíkáš za světem?
Znovu jsme se setkali
Znovu nastal soudný den

Proč nikdy nic neříkáš?
Vždyť je to tak snadné
Přede mnou se ukrýváš
A čas pomalu slábne

Kráčím sám po sametových kopcích
S každou z květin si povídám
Slyším tvůj barevný smích
Slyším jak se rozplývá

Pamatuji si na každou minutu
Na každou hvězdu na nebi
Na všechny slzy radosti i smutku
Jenž dávno za mě rozhodly

Pamatuji si na bílé mraky
Jak hledal jsem tvojí tvář
Viděl jsem tam celé roky
Jak uléhají na polštář

Probouzím se uprostřed snění
Hledaje svého anděla
On tu však stále není
Den co den pryč odlétá

Chtěl bych znát ta tajemství
Všechna co tady spávala
Pod časem tak neúprosným
Že byla jím ztracena

Napsána na zlaté kameny
A hozena do víru zapomnění
Pohřbena půlnočními plameny
S pocitem, že nic už nezmění

Mrzí mě, že jsem nic neříkal
Že jsem převracel slunce
Chtěl jsem jen kráčet dál
Tam na začátek konce

Dál od toho všeho
Odkrýt naše masky
Náš nekonečný příběh
Příběh skromné lásky

Ten který nás změní
Kvůli kterému se bijeme
Ten který nikdy nespí
Ten pro který žijeme

Můžeme jít společnou cestou
Neboť poslední vlak stále stojí
Můžeš být mou princeznou
A já princem co se bojí

O tvou nespoutanou duši
A tvá milá slova
Jenž na dveře všem buší
A znejistí je znova

Nejsem žádný cizinec
Jsem součástí tvého já
Nejsem ani milenec
Jsem ten který tě podpírá

Nejsem bezchybný a jsem tu pouze jednou
Nejsem ten který slibuje
Ale chtěl bych býti ten, co žít bude s tebou
Ten, jenž raněné srdce leduje

Občas jsem se smál a někdy litoval
Už vyžeňme tu nestvůru
Po tisíce let jsem tě miloval
A po dalších tisíc budu