Večerní
Jednou se ti představím, až slunce z hora vzejde,
až uvidím i to, co z nebes zkrátka vidět nejde.
Potom se ti představím,
potřesu ti rukou,
duši otevřu,
světlo najdu
a zas poběžím dál.
Dál dál až přes okraj
tam kam slunce nevidí,
tam kde měsíc s hvězdami v tichu prachu mrazivém
vyhlížejí starou pannu, pannu co už nikdy nepřijde.
Zavřu za sebou tiše dveře, pošlu slunci pozvánku,
pozvánku o které oba sní a tvoří jí z červánků.
* Tento volný verš vznikl jedné noci, kdy jsem nemohl usnout.
Sedl jsem si s tužkou a papírem a napsal vše co jsem měl v té chvíli na mysli.
PeopleSTAR (1 hodnocení)