Tam na té Větrné hoře,
svůj domov vítr má.
Ten nezná, co je hoře
a večer si v klidu usíná.
Ale i rozzlobit se dovede,
pak s nikým nezná slitování,
svou sílu i rád předvede,
před ním se ani příroda neubrání.
Někdy zase jenom vlasy hladí,
občas roztomilý bývá,
ale vlastnosti lidí - ty mu vadí,
své rozzlobení těžko skrývá.
Ale i lidé se mohou polepšit
a on v to pevně věří.
Musí se ze zášti a zloby vyléčit,
pak se se svou radostí - rád svěří.
PeopleSTAR (2 hodnocení)