Byla jednou jedna bílá víla,
milá a ve studánce se myla.
Tam snila, také vodu z ní pila,
bílým závojem se pyšnila.
Když však svůj obraz v ní spatřila,
jak nad studánku se naklonila,
hlava se jí zatočila,
padla v ni, jak zradila ji síla.
Byla to jen pohádková víla,
ta z paprsků měsíčního svitu,
jenž vstoupil do oblačného krytu,
když hodina půlnoční odbila.
I smutno jí bylo v těch oblacích,
a pláčem skropila svou studánku.
Potom se uložila ke spánku,
s ránem pak do slunečních obrací.
milá a ve studánce se myla.
Tam snila, také vodu z ní pila,
bílým závojem se pyšnila.
Když však svůj obraz v ní spatřila,
jak nad studánku se naklonila,
hlava se jí zatočila,
padla v ni, jak zradila ji síla.
Byla to jen pohádková víla,
ta z paprsků měsíčního svitu,
jenž vstoupil do oblačného krytu,
když hodina půlnoční odbila.
I smutno jí bylo v těch oblacích,
a pláčem skropila svou studánku.
Potom se uložila ke spánku,
s ránem pak do slunečních obrací.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Dále psát
O čem ještě rád a co si tak přát, o tom i o všem. Klíčem k tomu vjem, jen snem o...
Bílé linky po nebi
Jedna se píše tím směrem, jiná míří zase jiným. Každá tak z výše svým perem, a d...
Hluboce lidská
Když není radosti ani bolesti, přibývá zlosti z nespokojenosti.
O čem ještě rád a co si tak přát, o tom i o všem. Klíčem k tomu vjem, jen snem o...
Bílé linky po nebi
Jedna se píše tím směrem, jiná míří zase jiným. Každá tak z výše svým perem, a d...
Hluboce lidská
Když není radosti ani bolesti, přibývá zlosti z nespokojenosti.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva