Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
A kam se to
V klam či jen k hrám spletlo, co bylo zaseto. Vláká sen tam zase, kde skloubilo...
Miniatury
Mírní tlaky z kultury, vklíní znak i skulptury, zklidní tu zraky shůry, vidí tak...
Blíží se vidění
Od nevidím do nevidím. S prací mezi tím se vrací k mezím svým a vzhlíží sen k tř...
V klam či jen k hrám spletlo, co bylo zaseto. Vláká sen tam zase, kde skloubilo...
Miniatury
Mírní tlaky z kultury, vklíní znak i skulptury, zklidní tu zraky shůry, vidí tak...
Blíží se vidění
Od nevidím do nevidím. S prací mezi tím se vrací k mezím svým a vzhlíží sen k tř...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva