Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Liják
Tikot budíku, déšť na střeše tu po vzniku, než nařeže své. Ticho a pak záblesk,...
Dobou svou
To, co hrou odešlo, i to, co jde zde složitou poštou, odezvou žitou, se spoustou...
Hlava
Jak se namáhá hlasem v kráse, praxe váhavá. Práce práva, akce, zpráva masce nah...
Tikot budíku, déšť na střeše tu po vzniku, než nařeže své. Ticho a pak záblesk,...
Dobou svou
To, co hrou odešlo, i to, co jde zde složitou poštou, odezvou žitou, se spoustou...
Hlava
Jak se namáhá hlasem v kráse, praxe váhavá. Práce práva, akce, zpráva masce nah...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva