Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Ráno
Branou dokořán otevřenou, do stran zřenou, v objev dopřáno. Přesah i zrádnou ra...
Pár kapek
Mysliti je lidské, jistější. Mýliti se blízké, milejší. Myslí-li nelidské, lidšt...
Téma: Klam
KLamat se nemá, mandát stran z reklam. Sám tak z těch dramat dech zvládat, jak ...
Branou dokořán otevřenou, do stran zřenou, v objev dopřáno. Přesah i zrádnou ra...
Pár kapek
Mysliti je lidské, jistější. Mýliti se blízké, milejší. Myslí-li nelidské, lidšt...
Téma: Klam
KLamat se nemá, mandát stran z reklam. Sám tak z těch dramat dech zvládat, jak ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva