Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Co tě rmoutí
To své proti proudu lodí plouti, co osten hrotí i vodu vzdouti. Co tě nutí To ...
Akademická
Jaká nicka, řádem lidská, základ získá, snad den zblízka. V pojem tak i poetick...
- Lež -
Vyvstala pravda nahá i snaha práv ta z mála. Soutěž nazvou, jak lhala, jež v tl...
To své proti proudu lodí plouti, co osten hrotí i vodu vzdouti. Co tě nutí To ...
Akademická
Jaká nicka, řádem lidská, základ získá, snad den zblízka. V pojem tak i poetick...
- Lež -
Vyvstala pravda nahá i snaha práv ta z mála. Soutěž nazvou, jak lhala, jež v tl...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva