Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
31.1.26
Vítr zem zase utišil a mráz jen slabě pod nulou. Den ode dne své uspíší, náraz ...
Věci po předcích
Vědci s touhou, smlouvou novou, zmohou přeci mnoho věcí. Kde i děsí žerty s čer...
Echo
Volal vokál do skal v dál... ...co dal...co vzal...dostal...vzdal... Dozní v ti...
Vítr zem zase utišil a mráz jen slabě pod nulou. Den ode dne své uspíší, náraz ...
Věci po předcích
Vědci s touhou, smlouvou novou, zmohou přeci mnoho věcí. Kde i děsí žerty s čer...
Echo
Volal vokál do skal v dál... ...co dal...co vzal...dostal...vzdal... Dozní v ti...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva