Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Po cestě
Po kamenité cestě, co životem má vést tě, známé i té nejisté, tvořivé snem v neč...
Rybář
Hříčky z kamenité říčky pramenité, v níž se i stříbří rybičky. Tam v ní hbitě p...
Dohled na tohle:
Rozhled a dolet pro vznět, jak prospět i dospět v ohled. Batole, pak svět, kde ...
Po kamenité cestě, co životem má vést tě, známé i té nejisté, tvořivé snem v neč...
Rybář
Hříčky z kamenité říčky pramenité, v níž se i stříbří rybičky. Tam v ní hbitě p...
Dohled na tohle:
Rozhled a dolet pro vznět, jak prospět i dospět v ohled. Batole, pak svět, kde ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva