Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Jak Tak
Jak Jsme lehcí s lekcí v lécích. Tak Ve věci kde vědci vězí v mezích přeci....
Co (ne)děsí
Co děsí To, co ty nejsi. Posoudí své si, pro ohled k věci. Co neděsí To je to...
O odvaze
Odvrácen od fráze ve snech, dostat se na zem, kde vzdech. Poradcem v otázce bez...
Jak Jsme lehcí s lekcí v lécích. Tak Ve věci kde vědci vězí v mezích přeci....
Co (ne)děsí
Co děsí To, co ty nejsi. Posoudí své si, pro ohled k věci. Co neděsí To je to...
O odvaze
Odvrácen od fráze ve snech, dostat se na zem, kde vzdech. Poradcem v otázce bez...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva