Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Žravá dáma
Svatá pravda pyšnou byla, jak ta hříšnou ráda bila. Kde je pravda, tam i zrada....
Mistrová Al
Al byla poradce práce. Jakpak ale radila? Jen tak krátce v ohrádce nějak. Hladc...
Ráno
Branou dokořán otevřenou, do stran zřenou, v objev dopřáno. Přesah i zrádnou ra...
Svatá pravda pyšnou byla, jak ta hříšnou ráda bila. Kde je pravda, tam i zrada....
Mistrová Al
Al byla poradce práce. Jakpak ale radila? Jen tak krátce v ohrádce nějak. Hladc...
Ráno
Branou dokořán otevřenou, do stran zřenou, v objev dopřáno. Přesah i zrádnou ra...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva