Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Co je báseň
Lázeň, v níž jen sen ztracen a zdá se ve své kráse. Ta skrýš, co v ní sníš s ča...
Hostem
Slova do sta, více spousta, staví své znova a postát. Slov jen pár i pravit pro...
V snách
Na chvíli se odpoutat, v tah síly i plod z poupat. Pílí v snách pnout a stoupat...
Lázeň, v níž jen sen ztracen a zdá se ve své kráse. Ta skrýš, co v ní sníš s ča...
Hostem
Slova do sta, více spousta, staví své znova a postát. Slov jen pár i pravit pro...
V snách
Na chvíli se odpoutat, v tah síly i plod z poupat. Pílí v snách pnout a stoupat...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva