Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Cirrocumulus
Obláčky Na vzhled ty bílé chomáčky, jak v led se smáčkly krystalky, v rys té dá...
Po cestě, Kde tíž
Po cestě Po kamenité cestě, co životem má vést tě, známé i té nejisté, tvořivé ...
Kde tíž
Píšeš-li, chceš-li, nevíš vždy, když si slevíš, že spíš jsi zpět již, lžeš-li, n...
Obláčky Na vzhled ty bílé chomáčky, jak v led se smáčkly krystalky, v rys té dá...
Po cestě, Kde tíž
Po cestě Po kamenité cestě, co životem má vést tě, známé i té nejisté, tvořivé ...
Kde tíž
Píšeš-li, chceš-li, nevíš vždy, když si slevíš, že spíš jsi zpět již, lžeš-li, n...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva