Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Když vstoupíš
Když vstoupíš, níž v kout piš. Když se modlíš, blíž své odliš. Když rád i radí...
V moci kouzel
Ve světle všech oken, tmou noci rostoucí. Svět ten, ve snech okem tonoucí, hrou...
Na dosah ruky
Zraku, sluchu, čichu i chuti, strachu, vzruchu, smíchu i pnutí, v prachu, v duch...
Když vstoupíš, níž v kout piš. Když se modlíš, blíž své odliš. Když rád i radí...
V moci kouzel
Ve světle všech oken, tmou noci rostoucí. Svět ten, ve snech okem tonoucí, hrou...
Na dosah ruky
Zraku, sluchu, čichu i chuti, strachu, vzruchu, smíchu i pnutí, v prachu, v duch...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva