Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Naivita
V báji si zní ta, hájí, sní, vítá. Znají ji ti tam, v ráji i vžitá.
Čistý list
Popsat lze jej snadno, jde o to čím a jak. Vyjádřit svůj znak, záporno či kladno...
Básník a jeho láska
On: Ach, jak jsi krásná, jemná, řízná a spásná. Jakou barvu máš a vůni, ty lásko...
V báji si zní ta, hájí, sní, vítá. Znají ji ti tam, v ráji i vžitá.
Čistý list
Popsat lze jej snadno, jde o to čím a jak. Vyjádřit svůj znak, záporno či kladno...
Básník a jeho láska
On: Ach, jak jsi krásná, jemná, řízná a spásná. Jakou barvu máš a vůni, ty lásko...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva