Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Ostatky
Ty básnické řádky lidské i typické zní ze zkratky. Vlastnické svátky ti blízké,...
Zrozen nevinen
Každý v próze jiné a vždy i neviděn. Postižen Dráždí snížen, pro cti v ráži i ...
Strohá
Rozevlátá do stran proseb, v touze jatá do hran hrozeb. Co se zdá tak v program...
Ty básnické řádky lidské i typické zní ze zkratky. Vlastnické svátky ti blízké,...
Zrozen nevinen
Každý v próze jiné a vždy i neviděn. Postižen Dráždí snížen, pro cti v ráži i ...
Strohá
Rozevlátá do stran proseb, v touze jatá do hran hrozeb. Co se zdá tak v program...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva