Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Někdo
Kráčí po schodech, a již u dveří. Co mi tak svěří, až, se tají dech. Stále však...
Zubatá
Sladkost, v kyselost, kazí zuby. Kyselost, v hořkost, cení zuby. Hořkost, v sl...
Kam patříš?
Do kterého vzorníku, ustájené ohrádky? Kde roníš slzy vzlyků, pro život stavem v...
Kráčí po schodech, a již u dveří. Co mi tak svěří, až, se tají dech. Stále však...
Zubatá
Sladkost, v kyselost, kazí zuby. Kyselost, v hořkost, cení zuby. Hořkost, v sl...
Kam patříš?
Do kterého vzorníku, ustájené ohrádky? Kde roníš slzy vzlyků, pro život stavem v...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva