Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Ta existence
Hlas zní tence, s věcí křehce a přece s ním v nás svědci krás. I těch všedních v...
O tom
Zpívat si píseň pro tisíce a s ní i splývat modlící se, s básní snít sen nad tím...
O tom
Zpívat si píseň pro tisíce a s ní i splývat modlící se, s básní snít sen nad tím...
Hlas zní tence, s věcí křehce a přece s ním v nás svědci krás. I těch všedních v...
O tom
Zpívat si píseň pro tisíce a s ní i splývat modlící se, s básní snít sen nad tím...
O tom
Zpívat si píseň pro tisíce a s ní i splývat modlící se, s básní snít sen nad tím...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva