Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Zrání
Chvíle myšlenky v let, sdílený led tenký. Snílek, milenky vzhled, zmýlení hned,...
V práci
Ztrácí se a zas nachází, na jiném místě nákazy. Náraz vrací sen krás v akci, vz...
Zlato není
Jemně jemněji nejjemněji, jen ne ve znění temně temněji nejtemněji. Zjevně lev...
Chvíle myšlenky v let, sdílený led tenký. Snílek, milenky vzhled, zmýlení hned,...
V práci
Ztrácí se a zas nachází, na jiném místě nákazy. Náraz vrací sen krás v akci, vz...
Zlato není
Jemně jemněji nejjemněji, jen ne ve znění temně temněji nejtemněji. Zjevně lev...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva