Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Zase bílý list
Co z něj vyčíst a hníst, v model básnivých míst. Pro děj snad i živých zas, ne ...
K notě
Jistota v nejistotě věčné, zdáním nej v galaxii mléčné. S ní nota zní, tak dráha...
Hrát si
Psát ze sebe i z rad, byť snad nerad ze ztrát. Přát si z nebe nápad, vždyť v kl...
Co z něj vyčíst a hníst, v model básnivých míst. Pro děj snad i živých zas, ne ...
K notě
Jistota v nejistotě věčné, zdáním nej v galaxii mléčné. S ní nota zní, tak dráha...
Hrát si
Psát ze sebe i z rad, byť snad nerad ze ztrát. Přát si z nebe nápad, vždyť v kl...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva