Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Bohužel a bohudík
Co uzřel tak, touhu i zvyk, účel slohu, nad to z ní vzlyk, jak pomůže slovu o vz...
O lásce
K otázce, co vlastně ta je, ty obrazce, slastné taje, v oplátce i básně z ráje. ...
Z práce
Po stránce, jak zdá se obrat cen, hladce a obrace, stran práce tak placen, pozná...
Co uzřel tak, touhu i zvyk, účel slohu, nad to z ní vzlyk, jak pomůže slovu o vz...
O lásce
K otázce, co vlastně ta je, ty obrazce, slastné taje, v oplátce i básně z ráje. ...
Z práce
Po stránce, jak zdá se obrat cen, hladce a obrace, stran práce tak placen, pozná...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva