Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Jen jediná
Je jiná, nevinná, vnímá svět svýma i tvýma očima, počíná si príma skrytě. Jen je...
Obyčejně
S obličejem běžným tah, co myslí běží, v dosah smysly stěží. Myšlenka vyleká, t...
Buňky
Moc sen noc tou pocit bezmoci nemoc nocí to oko kouklo prostou tmou i ruce na sr...
Je jiná, nevinná, vnímá svět svýma i tvýma očima, počíná si príma skrytě. Jen je...
Obyčejně
S obličejem běžným tah, co myslí běží, v dosah smysly stěží. Myšlenka vyleká, t...
Buňky
Moc sen noc tou pocit bezmoci nemoc nocí to oko kouklo prostou tmou i ruce na sr...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva