Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Jiskra
Zas a znova, hlas hra slova. Čistá, hravá, rázná smlouvá. Náraz, couvá, jistá,...
Nota motta
No, ta motá to tak z pouta, jak hodnota toho zpod ta touhou koktá.
Ono se řekne
Ale pak se to smekne, málem zakleto, v poloze vznětné. Ono se řekne, zda je co ...
Zas a znova, hlas hra slova. Čistá, hravá, rázná smlouvá. Náraz, couvá, jistá,...
Nota motta
No, ta motá to tak z pouta, jak hodnota toho zpod ta touhou koktá.
Ono se řekne
Ale pak se to smekne, málem zakleto, v poloze vznětné. Ono se řekne, zda je co ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva