Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Miniaturizace
Míní z nátury, jak zdá se zase z aktualizace.
Prachmizerní
Prach není mizerný, vždyť jsme celí z něho. V strach i smělí něhou, při svém zn...
Nové věci
Zrodí sen proti těm s tváří v kleci. Hrotí vjem krok v jistém jak zřít v lekci....
Míní z nátury, jak zdá se zase z aktualizace.
Prachmizerní
Prach není mizerný, vždyť jsme celí z něho. V strach i smělí něhou, při svém zn...
Nové věci
Zrodí sen proti těm s tváří v kleci. Hrotí vjem krok v jistém jak zřít v lekci....
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva