Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Ono se řekne
Ale pak se to smekne, málem zakleto, v poloze vznětné. Ono se řekne, zda je co ...
- Soud -
Po proudu plout, odtud hrou hrotů i proti zrodu chod. Z pout a svodů pnout i sh...
Zázrak v trávě
Pampeliško, v zelené trávě zářivá, v květu jak slunce na modrém nebi. Stvolem ro...
Ale pak se to smekne, málem zakleto, v poloze vznětné. Ono se řekne, zda je co ...
- Soud -
Po proudu plout, odtud hrou hrotů i proti zrodu chod. Z pout a svodů pnout i sh...
Zázrak v trávě
Pampeliško, v zelené trávě zářivá, v květu jak slunce na modrém nebi. Stvolem ro...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva