Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Skloňování
1. a 2. pád Kdo, co je pouto? Touha bez koho, čeho, jen prohra toho svého, les...
1. a 2. pád
Kdo, co je pouto? Touha bez koho, čeho, jen prohra toho svého, lest pouhá snovéh...
Rande s DNA
Jeho Déená a její Déená, dospělých v záměru změn, dospěly k závěru, že to, co ně...
1. a 2. pád Kdo, co je pouto? Touha bez koho, čeho, jen prohra toho svého, les...
1. a 2. pád
Kdo, co je pouto? Touha bez koho, čeho, jen prohra toho svého, lest pouhá snovéh...
Rande s DNA
Jeho Déená a její Déená, dospělých v záměru změn, dospěly k závěru, že to, co ně...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva