Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Skrýše
Skrýš mnohých tajností, pro zranitelnosti. I četných slabostí, pocit stydlivosti...
Zvláštnosti
Co obyčejným jen zdá se, skrývá i kouzlo tajemství. To může být mnohohlasé, jako...
Povznesení
Tolik krásy, čistoty, něhy, všude tak kolem znenadání. Kam bolavé zmizely břehy?...
Skrýš mnohých tajností, pro zranitelnosti. I četných slabostí, pocit stydlivosti...
Zvláštnosti
Co obyčejným jen zdá se, skrývá i kouzlo tajemství. To může být mnohohlasé, jako...
Povznesení
Tolik krásy, čistoty, něhy, všude tak kolem znenadání. Kam bolavé zmizely břehy?...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva