Seděl a do okna hleděl,
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
oslepen sluneční září.
Potom vstal, i jakoby spal,
paměť, myšlenku svou maří.
Stále jen, se něčeho bál,
ale čeho, to nevěděl.
Pocit nejistoty věčné,
proměny té bezděčné.
Řeky proud, ten hybný stav,
víry zrady, zátoky.
Hladina klidu, náhlý splav,
také i zpěvné sloky.
Opět seděl, v okno hleděl,
slunce pak již v jiném sklonu.
V hlavě srovnal si, ten předěl,
do smírnějšího tónu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Zvláštní věci
I ty obyčejné zvláštními, jež obličej mají s vlastními tvary a hájí to své běžné...
Zvláštní věci
I ty obyčejné zvláštními, jež obličej mají s vlastními tvary a tají své běžné....
Všechno v pravý čas
Odpovědí na otázky, kdy a jak se tmou zrodí jas. Veden svazky, hrou nadsázky, t...
I ty obyčejné zvláštními, jež obličej mají s vlastními tvary a hájí to své běžné...
Zvláštní věci
I ty obyčejné zvláštními, jež obličej mají s vlastními tvary a tají své běžné....
Všechno v pravý čas
Odpovědí na otázky, kdy a jak se tmou zrodí jas. Veden svazky, hrou nadsázky, t...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva