Poslouchám na skalách příboj,
počítám vlny, jak jdou.
Stoupá jich z hlubiny tolik,
že najde zde každý tu svou.
Hodíš tam dolů své srdce,
ryba je pohltí.
Moře je dálka a láska,
nic, zapomenutí.
Moře je šedivá plachta,
jež tiše tě přikryje -
Je člověk kde, jenž tě tak tiše¨
políbí, zabije?
počítám vlny, jak jdou.
Stoupá jich z hlubiny tolik,
že najde zde každý tu svou.
Hodíš tam dolů své srdce,
ryba je pohltí.
Moře je dálka a láska,
nic, zapomenutí.
Moře je šedivá plachta,
jež tiše tě přikryje -
Je člověk kde, jenž tě tak tiše¨
políbí, zabije?
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva