Vraťte mi mé já...

Nepoznávám se!
Ona dělá věci, které bych já nikdy nedělala.
Ráno omdlévá a po večerech se směje.
Vraťte mi mé já!
Ať už je kdekoli...
Realita smrdí neznámem a všechno je tak daleko.
Chce se mi spát.
Jak zase začít něco cítit
a nemuset to pořád jen hrát?
Jak se mám vrátit
z toho výletu do paralelního světa?
Prý teď vypadám vyrovnanější, šťastnější.
Ale za jakou cenu. Kdo sakra jsem?
Dejte mi nějaký prášek.
Chci zase brečet do polštáře,
hystericky se smát hovadinám
a opíjet se v pravé poledne...