Oslněn sluncem,
žhnoucím, jak prudce.
Více však srdcem,
sepjaté ruce.
Pohledem v prázdno,
přesto tak plným.
I poznal své dno,
jako anonym.
Slunce již v mracích,
srdce dál žhnoucí.
Ten, života mnich,
probdělých nocí.
žhnoucím, jak prudce.
Více však srdcem,
sepjaté ruce.
Pohledem v prázdno,
přesto tak plným.
I poznal své dno,
jako anonym.
Slunce již v mracích,
srdce dál žhnoucí.
Ten, života mnich,
probdělých nocí.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Touhou tvoříme
Tou k potřebě hovoříme, co pokoříme pro sebe. Stále však se rozhlížíme, málem t...
Akrobatická
Takto hra lidská řečnicko-taktická faktografická, nadto epická pantomimická. Za...
Rozchod
Řeč čilá to v plen vratká, řešila jen pozlátka. Obrátka, co ze zlata, přesila zm...
Tou k potřebě hovoříme, co pokoříme pro sebe. Stále však se rozhlížíme, málem t...
Akrobatická
Takto hra lidská řečnicko-taktická faktografická, nadto epická pantomimická. Za...
Rozchod
Řeč čilá to v plen vratká, řešila jen pozlátka. Obrátka, co ze zlata, přesila zm...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva