Oslněn sluncem,
žhnoucím, jak prudce.
Více však srdcem,
sepjaté ruce.
Pohledem v prázdno,
přesto tak plným.
I poznal své dno,
jako anonym.
Slunce již v mracích,
srdce dál žhnoucí.
Ten, života mnich,
probdělých nocí.
žhnoucím, jak prudce.
Více však srdcem,
sepjaté ruce.
Pohledem v prázdno,
přesto tak plným.
I poznal své dno,
jako anonym.
Slunce již v mracích,
srdce dál žhnoucí.
Ten, života mnich,
probdělých nocí.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Zataženo
Deštivo a chladno, teskno až na dno věští svou. Tlesknout však přesto, zmást to...
Stáří
Děkovat v okamžik úlevy a chovat vděk i za vznik něhy. Lék to, jak občasník s ús...
Vždycky něco lidsky
A já pořád co to je, co mi nedá pokoje. Ono je to oboje, zlo i dobro do boje. P...
Deštivo a chladno, teskno až na dno věští svou. Tlesknout však přesto, zmást to...
Stáří
Děkovat v okamžik úlevy a chovat vděk i za vznik něhy. Lék to, jak občasník s ús...
Vždycky něco lidsky
A já pořád co to je, co mi nedá pokoje. Ono je to oboje, zlo i dobro do boje. P...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva