Oslněn sluncem,
žhnoucím, jak prudce.
Více však srdcem,
sepjaté ruce.
Pohledem v prázdno,
přesto tak plným.
I poznal své dno,
jako anonym.
Slunce již v mracích,
srdce dál žhnoucí.
Ten, života mnich,
probdělých nocí.
žhnoucím, jak prudce.
Více však srdcem,
sepjaté ruce.
Pohledem v prázdno,
přesto tak plným.
I poznal své dno,
jako anonym.
Slunce již v mracích,
srdce dál žhnoucí.
Ten, života mnich,
probdělých nocí.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Zrozen nevinen
Každý v próze jiné a vždy i neviděn. Postižen Dráždí snížen, pro cti v ráži i ...
Strohá
Rozevlátá do stran proseb, v touze jatá do hran hrozeb. Co se zdá tak v program...
Z rukávu
Dát si kávu nemít hlavu plnou stavů měnit práci vlnou hrací kde i ztrácí kdesi s...
Každý v próze jiné a vždy i neviděn. Postižen Dráždí snížen, pro cti v ráži i ...
Strohá
Rozevlátá do stran proseb, v touze jatá do hran hrozeb. Co se zdá tak v program...
Z rukávu
Dát si kávu nemít hlavu plnou stavů měnit práci vlnou hrací kde i ztrácí kdesi s...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva