Oslněn sluncem,
žhnoucím, jak prudce.
Více však srdcem,
sepjaté ruce.
Pohledem v prázdno,
přesto tak plným.
I poznal své dno,
jako anonym.
Slunce již v mracích,
srdce dál žhnoucí.
Ten, života mnich,
probdělých nocí.
žhnoucím, jak prudce.
Více však srdcem,
sepjaté ruce.
Pohledem v prázdno,
přesto tak plným.
I poznal své dno,
jako anonym.
Slunce již v mracích,
srdce dál žhnoucí.
Ten, života mnich,
probdělých nocí.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Piš, jak o život
Co víš, o čem si bdíš i sníš, když jsi či nejsi k sobě blíž. O své době, o svém...
Pro cit a pocit
Pro cit ze dne na den žít a sen jen zřít i prosit, spádem veden v temnosvit, o š...
Prchlivá
Kde zbývá nejvíce lásky? Kde jí i nejvíce chybí.
Co víš, o čem si bdíš i sníš, když jsi či nejsi k sobě blíž. O své době, o svém...
Pro cit a pocit
Pro cit ze dne na den žít a sen jen zřít i prosit, spádem veden v temnosvit, o š...
Prchlivá
Kde zbývá nejvíce lásky? Kde jí i nejvíce chybí.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva