Oslněn sluncem,
žhnoucím, jak prudce.
Více však srdcem,
sepjaté ruce.
Pohledem v prázdno,
přesto tak plným.
I poznal své dno,
jako anonym.
Slunce již v mracích,
srdce dál žhnoucí.
Ten, života mnich,
probdělých nocí.
žhnoucím, jak prudce.
Více však srdcem,
sepjaté ruce.
Pohledem v prázdno,
přesto tak plným.
I poznal své dno,
jako anonym.
Slunce již v mracích,
srdce dál žhnoucí.
Ten, života mnich,
probdělých nocí.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Obličeje a oči
Obličeje Ty obyčejně němé, vyzdobí v ceně jemné sněné i zhloubi zjevně. Oči V...
Obličeje
Ty obyčejně němé, vyzdobí v ceně jemné sněné i z hloubi zjevně.
A kam se to
V klam či jen k hrám spletlo, co bylo zaseto. Vláká sen tam zase, kde skloubilo...
Obličeje Ty obyčejně němé, vyzdobí v ceně jemné sněné i zhloubi zjevně. Oči V...
Obličeje
Ty obyčejně němé, vyzdobí v ceně jemné sněné i z hloubi zjevně.
A kam se to
V klam či jen k hrám spletlo, co bylo zaseto. Vláká sen tam zase, kde skloubilo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva