Oslněn sluncem,
žhnoucím, jak prudce.
Více však srdcem,
sepjaté ruce.
Pohledem v prázdno,
přesto tak plným.
I poznal své dno,
jako anonym.
Slunce již v mracích,
srdce dál žhnoucí.
Ten, života mnich,
probdělých nocí.
žhnoucím, jak prudce.
Více však srdcem,
sepjaté ruce.
Pohledem v prázdno,
přesto tak plným.
I poznal své dno,
jako anonym.
Slunce již v mracích,
srdce dál žhnoucí.
Ten, života mnich,
probdělých nocí.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Jen tak zlehka
Jak vánek s tebou se setká a z dálek zvané své vetká i slovo setbou obtéká hrou ...
Slovo dalo slovo
Vzniká sousloví, pak věta a souvětí, jež osloví i vzlyká, avšak odvětí, jak v at...
Vrstvy
Hromadí své, pro život duše od mládí množí plod k poruše. Skrz ty vrstvy se rod...
Jak vánek s tebou se setká a z dálek zvané své vetká i slovo setbou obtéká hrou ...
Slovo dalo slovo
Vzniká sousloví, pak věta a souvětí, jež osloví i vzlyká, avšak odvětí, jak v at...
Vrstvy
Hromadí své, pro život duše od mládí množí plod k poruše. Skrz ty vrstvy se rod...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva