Výhonek vyrašil nový,
z kořinku v zemi pevného.
I oblékl si závoj snový,
ale nic tak ještě zjevného.
A opět rostl, až povstal,
údy rozvinul své a šat.
Stále však, jako by jen spal,
v křoví růže, mu dáno stát.
Pak květy svoje rozvíjí,
oslavou něhy a krásy.
Pozor dej, ty i trn kryjí,
bolesti, víry a spásy.
PeopleSTAR (0 hodnocení)