Výlety ve snech

Na zastávce u Semil,
přivázený pejsek byl.
Černý byl jak býček,
povídal to strýček.

Když jsem kráčel k Hodonínu,
tak jsem potkal omladinu.
Mezi nima holky byly,
bez šatů mě vyfotily.

Jednou takhle v Novém Boru,
jedl jsem kuřátko bez příboru.
Tam v hospůdce Štěstí,
delší cesta na náměstí.

Když ze Štěstí odcházel jsem pryč,
zahlíd jsem kopeček jménem klíč.
Nachází se nedaleko,
s sebou stačí šunky deko.

To se mi zdál tuhle sen,
že byl krásný,slunný den.
Na záda si ranec vzal,
do něj šunku,vodu dal.

Vystopil jsem ve Svoru,
a pak hurá nahoru.
Cesta byla klikatá,
občas jsem šlápl do bláta.

Ve Svoru je samý rom,
kéž by aspoň zazněl hrom.
Kéž by ten blesk vyšlehl,
rom by k zemi polehl.

Když jsem došel nahoru,
kochal jsem se krajinou.
Všude kolem prostoru,
myšlenky měl na jinou.

Na jinou to horu,
u Nového Boru.
Když jsem došel k Panské skále,
nemohl jsem jít, už dále.

Přešla noc a přišel den,
sbohem výletu,končí sen.