Po těžké, dusné noci,
plné zla, děsivých snů,
v spárech vlastní bezmoci,
ani stopa po krásnu.
Uštknut jak černou vdovou,
hledal si i náhrobek.
Ozdoben samou zlobou,
zbyl z něj jen pouhý zlomek.
Když ráno pak vstal z lože,
jež bojištěm mu bylo,
s úlevou, pane bože,
jak mé srdce zbloudilo.
To mozek se ti čistil,
od nečistot všech temných.
Já osvěžen jsem zjistil,
v pocitech tak úlevných.
plné zla, děsivých snů,
v spárech vlastní bezmoci,
ani stopa po krásnu.
Uštknut jak černou vdovou,
hledal si i náhrobek.
Ozdoben samou zlobou,
zbyl z něj jen pouhý zlomek.
Když ráno pak vstal z lože,
jež bojištěm mu bylo,
s úlevou, pane bože,
jak mé srdce zbloudilo.
To mozek se ti čistil,
od nečistot všech temných.
Já osvěžen jsem zjistil,
v pocitech tak úlevných.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Obyčejně
S obličejem běžným tah, co myslí běží, v dosah smysly stěží. Myšlenka vyleká, t...
Buňky
Moc sen noc tou pocit bezmoci nemoc nocí to oko kouklo prostou tmou i ruce na sr...
Ještěže, Jistěže, Přestože
Ještěže Jen lže, avšak nekrade. Ale kdeže, ten je rád, že nemře hladem vleže, a...
S obličejem běžným tah, co myslí běží, v dosah smysly stěží. Myšlenka vyleká, t...
Buňky
Moc sen noc tou pocit bezmoci nemoc nocí to oko kouklo prostou tmou i ruce na sr...
Ještěže, Jistěže, Přestože
Ještěže Jen lže, avšak nekrade. Ale kdeže, ten je rád, že nemře hladem vleže, a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva