Po těžké, dusné noci,
plné zla, děsivých snů,
v spárech vlastní bezmoci,
ani stopa po krásnu.
Uštknut jak černou vdovou,
hledal si i náhrobek.
Ozdoben samou zlobou,
zbyl z něj jen pouhý zlomek.
Když ráno pak vstal z lože,
jež bojištěm mu bylo,
s úlevou, pane bože,
jak mé srdce zbloudilo.
To mozek se ti čistil,
od nečistot všech temných.
Já osvěžen jsem zjistil,
v pocitech tak úlevných.
PeopleSTAR (0 hodnocení)