Vzhlížím k tobě
horo převysoká.
Přiznat musím sobě,
že mě čeká - cesta předaleká.
Často si na tebe vzpomenu,
vždyť jsem tady prožil mládí,
stesk po tobě na chvíli zaženu,
jen vánek mě po vlasech hladí.
I on také smutek prožívá,
ale se mnou na cestu se vydá,
jen snad na chviličku ožívá
a moje kroky bedlivě hlídá.
Až se budem vracet zpátky,
to nám oběma bude hej!
Do chaloupky rodné - vejdu vrátky
a ty horo - štěstí a lásku nám přej!
PeopleSTAR (1 hodnocení)