Otvírám malovanou truhlici,
dýchla na mě, vůně starých časů,
dveře za sebou zavírám na petlici,
jako bych slyšela tajemných hlasů.
Sem nahoru do podkroví,
ráda sama chodívám,
nikdo na mé otázky neodpoví,
ale do truhlice, ráda se podívám.
Přebírám jednu vzpomínku za druhou,
nechce se mi je zpátky vracet,
jsou pro mě tou nejkrásnější duhou,
vzpomínám rychle, než se začne ztrácet.
I vzpomínky jsou barevné,
jakoby je někdo vymaloval.
Některé jsou ale bolestné,
proč mi lásku nikdo nevymlouval?
Teď tam na dně truhlice,
chuděra se krčí,
že na ni jsem zapomněla - teď litují nejvíce
a ona i dnes - pokorně mlčí.
PeopleSTAR (7 hodnocení)