Where is my mind

Čas letí, plyne dál,
mě přijde jako by moc rychle odlétal,
však říkají všichni, že je času dost,
mě však přijde, že za chvilku zbude jen kost.

Nevím jak se to stalo,
když mi bylo včera ještě málo,
a dnes už mi přijde,
že čas rychle odejde.

Jestli je to tím, že nic nedělám,
nejspíš mi přijde, že jen na smrt čekám,
i když mluvím, chodím ven,
nejdu si za svým vnitřním hlasem.

Co bych měla a mohla dělat,
Bojím se, nechci nic podělat.
A tak stojím na místě a čekám dál,
i když vím, že štěstí stojí opodál.

Na chvíli si jdu za svým, pak zase přijde kazisvět,
co rozbourá mi můj svět,
myšlenky se honí za ničím,
a já si svůj sen ničím.

Však nevím jak z toho ven, když otevřela jsem se poprvé,
zdálo se mi to nějaké, makové,
rada žádná, a můj klid nikde,
tak snad sama pravdu najde.

Je to už nějaký ten pátek,
a já pořád nemám svátek.
Tak jak z toho ven, když odpověď je v nedohlednu,
ale můj problém všude, kam pohlédnu.