V korunách pavoučích květů,
spoutaná nevinnost se zmítá
a v mysli co se snaží přežít,
vrah s úsměvem ho vítá.
Kráčí kolem těla,
po tváři ho hladí v jeho mysli se chce skrýt,
on přijímá ho, chce jen žít.
V kaluži krve, na podlaze z černobílých čtverců,
zozehrává partii, mění role herců.
Šílenstvím vlasy blednou,
do očí krev se vlívá
a právě z těch očí,
jen vrah už se dívá.
Hladová bestie, šílený úsměv tvář zdobí,
nebyl to on, kdo to monstrum v sobě stvořil.
PeopleSTAR (0 hodnocení)