Za stěnou démon, co mě ničí,
je rád že jsem zpět a s ním
a jediný čas kdy nemám strach,
když je noc a on tiše spí.
To já vždy bdím,
než začne svítat,
to netrhá mi křídla
a já můžu zas chvíli lítat.
Imunita spánku,
čas kdy otáčím stránku,
sundám masku,
nechám slzy po tváři stíkat,
jediný čas, kdy můžu tě líbat.
Kdy nebojím se o naše životy,
když po vlasech mě hladíš,
když vedle mě usínáš ,
když pohledem mě svádíš.
Jenže teď jsem tu sama
a jen ten pláč mi zbyl
a úsměv co jsem celý den nosila,
do temnoty se skryl.
V mém těle chlad,
ten který nenechává spát,
had co kolem těla se plazí
a občas zdá se vážně lehčí se zabít.
PeopleSTAR (0 hodnocení)