Po včerejší noci,
jen krvavý šrámy,
z nočních mur myšlenky,
přišli z druhé strany.
Když vrány,
padaly z oblohy,
hořelo nebe,
sebe ztratils v pavoučí síti,
obepnut nití,
co řezala žíly.
Potápěl se do hlubiny
myšlenek,
těch co ničí ti svět,
řežou tu kůži,
jednou rukou podavaj růži,
v druhé drží dýku
a v záchvatu smíchu,
podkopnou židli,
když kolem krku dáš provaz,
zabije vás to oba,
zkouší to pořád znova.
Ty vždycky se vrátíš,
pohrdavý pohled,
s úsměvem na rty,
připraven znovu nechat se zabít,
všechnu bolest světa zažít.
Pro jeden východ slunce,
nevěnovat se v hlavě kulce.
Pomalu začíná svítat,
ty přestáváš vnímat,
všechna temnota stala se jen snem,
po každé noci vždy přijde den.
PeopleSTAR (0 hodnocení)