Šeptaš mi do ucha,
ať pomalu tě líbám
a já probouzím tu succubu,
co se v tvé duši skrývá.
Krev do oči se vlévá
a pod rouškou noci,
slyším zvedat se tvá křídla,
až z té černé temnoty,
jen ten démon už se dívá.
Zvedáš ke mě ruce,
po tváří mě hladíš,
prsty až do vlasů se vplétáš
a já dávno patřím do tvého světa.
Dávno nejsem člověkem,
od dob co krmíš s mým masem,
od dob co jsem tvou číši vína,
co nápojem stala se ti má žíla.
Vždy usínáš se mnou v obětí,
k ránu se světlem se ztrácíš,
i tak se ke mě v noci,
jako stín zase vrátíš.
Tak ráda mě škrtíš a drásáš moji kůži,
pak do náruče mi vkládáš,
tisíce rudých růží.
Učíš se jak milovat,
přitom nepohltit mou duši,
tu temnotu v tobe však nelze zapřit
a má duše ti i přes to celá patří.
PeopleSTAR (2 hodnocení)