-x Víra x-

Skvrny pomalu z tvých tváří se ztrácí,
já znovu našla smysl proč žít,
obě dostaly jsme druhou šanci,
na to se mít konečně líp.
Už dlouho padala jsi ke dnu,
já chtěla nechat tě tam být,
bylo to jak žít v tmavé kobce,
kde bylo zakázáno snít.
Avšak ještě než se tak stalo,
naposled zkusila jsem se tě ptát,
podala ti záchranné lano
a ty rozhodla ses vstát.
Pomalu boří se ty stěny,
co byly mezi námi,
znovu držíme se za ruce,
hojí se i naše rány.
Stojíme na vrcholku hory,
vítr splétá nám vlasy,
navzájem jsme si smyslem života,
jizvy staly se naším symbolem krásy.
Dostaly jsme nový příběh,
nový nepopsaný list
a i přes všechny vrásky a rýhy v kůži,
nikdo nedokáže v nás číst.
Začínáme od znova,
teď už bude všechno jinak,
ty ptáš se co nás vlastně zachránilo ?
Byla to má víra.