Vše, takovou záhadou,
nač jen člověk pomyslí.
Byť si napíná smysly,
podveden jejich vadou.
I sám sobě přehradou,
regulací průtoku.
Ve hmatu, sluchu, oku,
jakoby vlastní zradou.
Vždyť těch záhad součástí,
bez nadhledu, odstupu.
Kde zanechává stopu,
pomíjivou účastí.
Není dáno rozumět,
jen něco málo poznat.
Za tím málem vždy i stát,
záhady nazvat umět.
nač jen člověk pomyslí.
Byť si napíná smysly,
podveden jejich vadou.
I sám sobě přehradou,
regulací průtoku.
Ve hmatu, sluchu, oku,
jakoby vlastní zradou.
Vždyť těch záhad součástí,
bez nadhledu, odstupu.
Kde zanechává stopu,
pomíjivou účastí.
Není dáno rozumět,
jen něco málo poznat.
Za tím málem vždy i stát,
záhady nazvat umět.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
- Kdo? -
Kdo hraje si, a neprosí, rozdává se, vírou v hlase. I neptá se, po své spáse, j...
Střepy
Hlava v tříšti myšlenek, v duševní své slepotě. Jak, v rozladěné notě, střepů ro...
Světlo a temno
Duši svírá neklid, strach, nejistota, skrytý hřích. Světlem žíti, ne tak v tmách...
Kdo hraje si, a neprosí, rozdává se, vírou v hlase. I neptá se, po své spáse, j...
Střepy
Hlava v tříšti myšlenek, v duševní své slepotě. Jak, v rozladěné notě, střepů ro...
Světlo a temno
Duši svírá neklid, strach, nejistota, skrytý hřích. Světlem žíti, ne tak v tmách...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva