Vše, takovou záhadou,
nač jen člověk pomyslí.
Byť si napíná smysly,
podveden jejich vadou.
I sám sobě přehradou,
regulací průtoku.
Ve hmatu, sluchu, oku,
jakoby vlastní zradou.
Vždyť těch záhad součástí,
bez nadhledu, odstupu.
Kde zanechává stopu,
pomíjivou účastí.
Není dáno rozumět,
jen něco málo poznat.
Za tím málem vždy i stát,
záhady nazvat umět.
nač jen člověk pomyslí.
Byť si napíná smysly,
podveden jejich vadou.
I sám sobě přehradou,
regulací průtoku.
Ve hmatu, sluchu, oku,
jakoby vlastní zradou.
Vždyť těch záhad součástí,
bez nadhledu, odstupu.
Kde zanechává stopu,
pomíjivou účastí.
Není dáno rozumět,
jen něco málo poznat.
Za tím málem vždy i stát,
záhady nazvat umět.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Obličej
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
Až
Zasnění v tvář zkrásnění, snář znění pro básnění. Zná své zření, zase i všední,...
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
Až
Zasnění v tvář zkrásnění, snář znění pro básnění. Zná své zření, zase i všední,...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva