Vše, takovou záhadou,
nač jen člověk pomyslí.
Byť si napíná smysly,
podveden jejich vadou.
I sám sobě přehradou,
regulací průtoku.
Ve hmatu, sluchu, oku,
jakoby vlastní zradou.
Vždyť těch záhad součástí,
bez nadhledu, odstupu.
Kde zanechává stopu,
pomíjivou účastí.
Není dáno rozumět,
jen něco málo poznat.
Za tím málem vždy i stát,
záhady nazvat umět.
nač jen člověk pomyslí.
Byť si napíná smysly,
podveden jejich vadou.
I sám sobě přehradou,
regulací průtoku.
Ve hmatu, sluchu, oku,
jakoby vlastní zradou.
Vždyť těch záhad součástí,
bez nadhledu, odstupu.
Kde zanechává stopu,
pomíjivou účastí.
Není dáno rozumět,
jen něco málo poznat.
Za tím málem vždy i stát,
záhady nazvat umět.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Z tříště řečniště
Střepy se v řečiště lepí, v přepisech řeší i příště, zde zvelebí pro hlediště, k...
To jeviště
Tiše, aby bylo slyšet výzvy z výše a přibylo i čisté z jizvy pro dějiště....
Olověné mraky
Zavěšené v obloze, již pokrývají cele, a řešené tak, že zříš je zraky smělé, j...
Střepy se v řečiště lepí, v přepisech řeší i příště, zde zvelebí pro hlediště, k...
To jeviště
Tiše, aby bylo slyšet výzvy z výše a přibylo i čisté z jizvy pro dějiště....
Olověné mraky
Zavěšené v obloze, již pokrývají cele, a řešené tak, že zříš je zraky smělé, j...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva