Vše, takovou záhadou,
nač jen člověk pomyslí.
Byť si napíná smysly,
podveden jejich vadou.
I sám sobě přehradou,
regulací průtoku.
Ve hmatu, sluchu, oku,
jakoby vlastní zradou.
Vždyť těch záhad součástí,
bez nadhledu, odstupu.
Kde zanechává stopu,
pomíjivou účastí.
Není dáno rozumět,
jen něco málo poznat.
Za tím málem vždy i stát,
záhady nazvat umět.
nač jen člověk pomyslí.
Byť si napíná smysly,
podveden jejich vadou.
I sám sobě přehradou,
regulací průtoku.
Ve hmatu, sluchu, oku,
jakoby vlastní zradou.
Vždyť těch záhad součástí,
bez nadhledu, odstupu.
Kde zanechává stopu,
pomíjivou účastí.
Není dáno rozumět,
jen něco málo poznat.
Za tím málem vždy i stát,
záhady nazvat umět.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Hlas srdce
Srdce mi tak buší, co, že to tuší a duši mou ruší hrou jednodušší? Kdeco bolem z...
- Atd -
A tak dále nenadálé. Co je dbalé, v ztrátách stále, atak dojem. A to zralé s v...
Dříve a dnes
Podzimní kouře z komínů, sem tam ty spoře zavoní či proviní se pro špínu, kdy je...
Srdce mi tak buší, co, že to tuší a duši mou ruší hrou jednodušší? Kdeco bolem z...
- Atd -
A tak dále nenadálé. Co je dbalé, v ztrátách stále, atak dojem. A to zralé s v...
Dříve a dnes
Podzimní kouře z komínů, sem tam ty spoře zavoní či proviní se pro špínu, kdy je...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva