ZBOŘENIŠTĚ

Mstitelé to byli,
lidé charakterů ničemných.
Jen trosky tu po nich zbyly,
v těch těžkých dobách temných.

Potom ruiny odklizeny,
a plocha jaksi upravena.
Všechny pokusy pak zapuzeny,
prý, že nikdo na to nemá.

A při tom také zůstalo,
nové stavění již žádné.
Co tvůrčí námahy to tady stálo,
i té noční, ne jen práce ve dne.

Kolik marných pokusů,
povzdechů a zklamání.
Variant lepších či plných hnusu,
a ta pravá není k mání?

I poctivá práce vytvořena,
ve velké tu oběti.
Ale nebude přesto pokořena,
místo uznání a objetí?

A tak trvalé zbořeniště,
jen s provizorní úpravou.
Jako přisáté malé klíště,
i s možností tou pravou.
-
Přišli noví ničitelé,
prý, že stále je to málo.
Bez ducha prázdní učitelé,
a poučují, co jim se tady zdálo.

Konkrétního ale nic,
jen řečí plány smělé.
A co k tomu dodat víc?,
představy mají všichni skvělé.
-
Přijeli ničitelé vykonat dílo zkázy.
Přišli odklízeči odklidit jeho zbytky.
A noví stavitelé již nepřišli.

(o dostavbě Staroměstské radnice)