ŽIVOT V NAŠÍ ULICI (ZJARA)

Toho rána, pohlédl jsem z okna,
kde vše v běžném probíhalo pořádku.
Obloha s mráčky samá lokna,
srovnaných do četných řádků.

Sluníčko ještě neviděti,
ale již světla dosti.
Po ulici dospělí i děti,
já protáhl si svoje kosti.

I v protější továrně,
obvyklý panoval ruch.
Po novinkách pátral marně,
jen ten továrenský puch.

Na silnici sem tam rámus,
auto, moto, čtyřkolka.
Kolem kontejnerů hnus,
a cíl pro děti místní školka.

Nezbytné psí venčení,
slyšeti jejich štěkání.
Také motorové ječení,
to jsou motorkáři páni.

Stromy zabarvují zelení,
své děti mámy konejší.
A komu se zde nelení,
otevírá krámek zdejší.

Ptáci stěhovaví přilétají,
přibývá četných hlasů.
Svůj příchod jaro neutají,
vždyť tvoří květy do dívčích vlasů.

Vyšel jsem pak na ulici,
naproti koupit snídani.
I podpořit tuto směsici,
v poklidu a jiném podání.

Kouknu vlevo, kouknu vpravo,
a na chodníku hledím na to.
Porušený předpis, právo,
přes chodník jak stojí auto.

Neukáznění ti řidiči,
i povolenou překračují rychlost.
Avšak příroda již pučící, klíčí,
aby přešla nás ta zlost.

Jednou se tak radujeme,
jindy zase rmoutíme.
Podle toho pějeme,
pozvedáme či se hroutíme.

Naproti dobré koláče,
ty umí zlepšit i náladu.
Ranní ptáče dál doskáče,
a dalších v ulici kladů.