Života bído, přec tě mám rád Fráňa Šrámek

Před spaním

Noc. Já a lampa a Tolstého román.
— Někdo bude ukamenován.

Tak. Teď bavíme se askezí.
Dobytek vepřový, hovězí.

Každý den tři čteme autory,
lijem krev pod třemi prapory.
Knihy se píšou přec pro lidi,
nikdo se nestydí, nikdo se nestydí.

— Noc. Spát! Jen maličké resumé:
tři velcí autoři, kterým vše věříme,
za prvé, za druhé, za třetí
z knih my se učíme říjeti,
suma sumárum nakonec —
nula, nula, moloděc.

Spát…!

— A někde mohla být přec malá píď,
kde leccos mohlo kvést, oh, Dubo, viď?

Žen dvacet kozák přece musí mít,
já jednu, tebe, měl a začal jsem tě bít.

Nu, tedy šlas a jiná nepřišla už víc,
jestřáb trus ovčí žral, když neměl holubic.

Oh, kozák teď zpitoměl, kozák si píská:
žena je minus, žena je nízká.

A přec se brání kozáček asketa,
se služkou z přízemí románek zaplétá.

Ribbing je osel. Mudrci, chyba!
Ta služka z přízemí ohnivě líbá…