Života bído, přec tě mám rád Fráňa Šrámek
Naposled
Jak už to bývá, když je to naposled,
netěší svět, netěší svět,
a já přišel, bych sbohem dal
tomu, co jsem mnoho miloval,
nepřišel jsem rozbolet,
ani abych žaloval.
To bývá tak, ruce jsou již studené,
však srdce ne, srdce ne,
rukám se chce jen kopat už hrob,
zanést kams srdce, nenechat stop,
že každý je tu z kamene
a každý by rád kop.
Seděl jsem u okna, díval se ven,
pršelo tenkrát, hořký byl den,
a já si šeptal: po boji
odpočívej v pokoji,
žádná, bože, žádná z žen
už mé srdce nezhojí…
PeopleSTAR (0 hodnocení)