Naposled
Jak už to bývá, když je to naposled,
netěší svět, netěší svět,
a já přišel, bych sbohem dal
tomu, co jsem mnoho miloval,
nepřišel jsem rozbolet,
ani abych žaloval.
To bývá tak, ruce jsou již studené,
však srdce ne, srdce ne,
rukám se chce jen kopat už hrob,
zanést kams srdce, nenechat stop,
že každý je tu z kamene
a každý by rád kop.
Seděl jsem u okna, díval se ven,
pršelo tenkrát, hořký byl den,
a já si šeptal: po boji
odpočívej v pokoji,
žádná, bože, žádná z žen
už mé srdce nezhojí…
Jak už to bývá, když je to naposled,
netěší svět, netěší svět,
a já přišel, bych sbohem dal
tomu, co jsem mnoho miloval,
nepřišel jsem rozbolet,
ani abych žaloval.
To bývá tak, ruce jsou již studené,
však srdce ne, srdce ne,
rukám se chce jen kopat už hrob,
zanést kams srdce, nenechat stop,
že každý je tu z kamene
a každý by rád kop.
Seděl jsem u okna, díval se ven,
pršelo tenkrát, hořký byl den,
a já si šeptal: po boji
odpočívej v pokoji,
žádná, bože, žádná z žen
už mé srdce nezhojí…
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Zelenomodrá holka
Zelené vlasy, modrá hlava, zmrzlinou se pokidala…
Učenec jediné svíce Wallace Stevens
Sněhulák Musí mít hlavu plnou zimy, kdo má patřit na mráz a na větve borovic zk...
Tulení zvečera
Kdo se tulí zvečera, nemá nikdy housera.
Zelené vlasy, modrá hlava, zmrzlinou se pokidala…
Učenec jediné svíce Wallace Stevens
Sněhulák Musí mít hlavu plnou zimy, kdo má patřit na mráz a na větve borovic zk...
Tulení zvečera
Kdo se tulí zvečera, nemá nikdy housera.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva